„Touha vidět zem z výšky a naučit se létat je silnější než strach,” popisuje pilot a spoluzakladatel Aviatického klubu Luděk Kraus

Jak vás napadlo začít podnikat právě v letectví?

Byla za tím jen čistá láska k letadlům a létání obecně, žádné velké hledání děr na trhu. Když jsme s partnery dokončili letecký výcvik, říkali jsme si, jaká by byla paráda mít vlastní firmu, díky které bychom mohli létat pro radost našich klientů i nás samotných.

„V naší rodině nikdo nelétal. Jen s tátou jsme v dětství koukali na bílé čáry za dopravními letadly a tipovali, odkud a kam asi tak zrovna letí.”

Kdy vás napadlo, že se stanete pilotem?

Ten nápad vznikl asi ve dvě ráno s kamarády v dost veselé náladě v jedné restauraci. Jsem dodnes šťastný, že zrovna tahle idea nezapadla v bolavých ránech jako mnoho ostatních. A že ze tří blábolících kluků se stali piloti, kteří dodnes létají. Jeden dokonce jako kapitán dopravního letadla.

Aviatický klub a iDoklad

S iDokladem fakturují od: 2011
Využívané předplatné: Základní
Nejoblíbenější funkce: časové rozlišení splatnosti pohledávek

Překvapilo vás něco na začátku podnikání?

Jednoznačně to bylo zjištění, že nepotřebujete žádný gigantický a objevný nápad. Že stačí, když věci děláte po svém, srdcem a s nadšením. Potom podnikání není zas až taková věda a už vůbec ne těžká řehole.

Létání je pro Luďka Krause v první řadě vášeň.

Setkáváte se často s negativním vnímáním podnikání?

Někdy čtu ve zpovědích podnikatelů o těžkých letech a sebezapírání. Já mám ale štěstí, že podnikám v oboru, který mě baví. Takže vlastně ani nevnímám, že chodím do práce.

Potkaly vás někdy problémy, které by vaše vnímání létání přeci jen stáhly do více „pracovních” kolejí?

Samozřejmě, že nastaly i komplikace a nenadálé problémy. Ale jejich závažnost a z toho třeba plynoucí stres jsou jen o tom, jak si to my sami ve své hlavě nastavíme. Lze se pod nimi hroutit a řešit to „na sílu” anebo to řešit „po lidsku” a ještě se díky problémům něco nového naučit nebo vymyslet.

Vnímají podobně létání i vaši letečtí kolegové?

Mám pocit, že ano.

„Mezi lidmi od létání se říká, že když začínáte létat, máte plný pytel štěstí a úplně prázdný pytel zkušeností. Je dost dobré, když se vám podaří naplnit pytel zkušeností dříve než dojde to štěstí.”

A jak tenhle přístup sedí klientům?

Naše nadšení a vášeň pro létání ve firmě vyzařuje takovou energii, že si nás díky ní klienti často sami najdou. Nemusíme je dlouze přemlouvat ke spolupráci. Je ale jasné, že se nemůžeme zalíbit všem. Když si ale naše neformální atmosféra sedne s představami zákazníka, je radost spolupracovat.

Proč si tolik zakládáte na neformálnosti?

Aby nás to dál bavilo. Létání jen pro peníze by nám nedělalo radost. Kokpit je svým způsobem velmi intimní prostor, trávíme tam s klienty poměrně hodně času na malém prostoru, takže ta „chemie”, pohoda a důvěra tam musí být.

Jaká maličkost vám během pracovního dne udělá největší radost?

To děsně záleží. Někdy je to trocha toho leteckého adrenalinu, někdy opravdu hladké přistání a někdy třeba i to, že venku prší nebo silně fičí a my můžeme zůstat doma a lenošit.

A nějakou osvědčenou radost máte?

Když máte letět s člověkem, který se bojí. Ale ta touha vidět zem z výšky a naučit se létat je silnější než strach. Každému bych přál vidět jiskry v očích a radostné úsměvy těchto lidí po přistání. Podle mého názoru je opětovný a bezpečný kontakt se zemí pro ně naprosto euforický okamžik. Jejich absolutní štěstí je pro pilota tak elektrizující a naplňující zážitek, že se nemůže nikdy omrzet.

Luďka Krause také spolehlivě potěší setkání s inspirativním člověkem, ať už v kokpitu nebo na zemi.

Co je na práci pilota nejsložitější?

Požadavek neustále udržet plnou pozornost. I při přistání na vašem domácím letišti, které znáte jak své boty s letadlem, se kterým máte nalétáno mraky hodin. Vždy musíte být maximálně pozorní k okolním podmínkám a ke svému letadlu. Průšvihy v letectví většinou bohužel nebývají malé a přehlédnutelné. Skončit mohou fatálně. Takže se musíme připravit i na možnost, že s nějakým kamarádem už třeba nikdy nepůjdeme na pivo.

Jak toto riziko vnímají vaši nejbližší?

Myslím, že nejbližší zas až tolik rizika nevnímají. Ti mi věří, že nejsem úplný hlupák, abych frajeřil a zbytečně riskoval. Paradoxem je, že s přibývajícím věkem i počtem nalétaných hodin si rizika stále více uvědomuji já sám.

Které nástroje nebo programy vám práci ulehčují?

Pro nás je to důležitá jakákoli možnost řešit věci online. Takže hojně využíváme datové schránky, pracujeme v cloudu a jsme rádi za CheckPoint. Hodně nám také pomohlo sjednocení cen telefonních hovorů a datového připojení v EU, jsme na něm totálně závislí kvůli předpovědím počasí a plánování letů.

Jaká byla vaše cesta k iDokladu?

Velmi přímočará. Na doporučení kamaráda jsem zkusil, iDoklad se mi zalíbil a už jsme zůstali.

Piloti Aviatického klubu létají (když počasí dovolí) 7 dní v týdnu z Roudnice a Plzně.

A která z funkcí iDokladu vám nejvíce usnadňuje práci?

Bohužel vzhledem k úrovni platební morálky jsou to zejména nástroje z oblasti evidence pohledávek: přehled faktur, časové rozlišení splatnosti našich pohledávek a automatické odesílání upomínek.

Máte do budoucna nějaké letecké sny?

Sny mám neustále, považuji je za důležitý motor pro spokojený život. Jeden čistě pro radost, ten je snadněji realizovatelný – vzít bandu kamarádů, odletět do Kanady, tam si půjčit letadlo na plovácích, naložit ho rybářským náčiním a udělat letecký čundr po kanadské divočině. Vždy přistát na nějakém jezeře a prozkoumat, jak tam ryby berou. Když budou brát, tak prima. Když ne, přeletíme jinam.

„Druhý letecký sen opět souvisí s létáním na plovácích: pokusit se v Čechách o schválení plovákového létání a ideálně i možnost praktického výcviku na těchto letadlech. A to bude asi pěkně dlouhá dřina.”