„Když chcete prodávat košile a obleky na míru, potřebujete velké okno,” radí majitel firmy Andrew Wright
Andrew Wright
Jak jste se k podnikání dostal?
Šlo spíše o shodu náhod. Můj taťka nakupuje látky a jeho kamarád měl dílnu na košile na míru. Tak jsme to spojili a začal jsem z látek od taťky šít v kamarádově dílně košile na míru. Díky nižším maržím jsem mohl začít konkurovat, protože kvalita práce i látky byly stejné, ale cena až poloviční.
Měl jste jasnou vizi, jak budete postupovat?
Vypadalo to snadně – na e-shopu budu nabízet zákazníkům maximální pohodu. Vyberou si z pohodlí domova látku i střih, změří se a bude hotovo. To se ale ukázalo jako nedobře fungující model.
Proč to nefungovalo?
Zákazníci měli potíže, které se začaly nebezpečně často opakovat. Nevěděli, jak se změřit, váhali s kombinací látek nebo netušili, který límeček zvolit. Cítil jsem, že tak to nepůjde.
Jak jste pokračoval?
Nejprve jsem začal za zákazníky jezdit k nim domů nebo do zaměstnání. Bral jsem míry, konzultoval. A zažil spoustu úsměvných příhod, kdy jsem musel s jedním automechanikem jet z jeho dílny pryč, protože nechtěl, aby ostatní chlapi věděli, že si nechává šít košili na míru. Nekonečným zdrojem historek jsou také psi. Jednou jsem musel vzorky látek skoro chránit vlastním tělem.
Takže osobní návštěvy klientů byly klíčem k úspěchu?
Bohužel ne. Zkusil jsem následně na nějakou chvíli zakotvit v brněnském Impact Hubu. Už to bylo lepší, ale stále ne dokonalé.
Vše tedy vyřešil až vlastní showroom?
Přesně tak. Ty prostory mě nadchly. Mám tu velké okno a to je hlavní – látky si totiž musíte prohlédnout na co nejlepším světle, jen tak vyberete skvělou látku a budete s košilí opravdu spokojeni.
Co vás v začátcích podnikání nejvíce překvapilo?
Jak moc jsem se spletl v odhadu toho, jak chtějí zákazníci nakupovat. Potřebují totiž celý zákaznický servis a přidanou informační hodnotu. O látkách, střihu i správném měření.
A z hlediska administrativy a podnikání?
No, to byla kapitola sama pro sebe. Po prvních několika radách od taťkova účetního jsem měl pocit, že to raději zavřu, že nemám šanci to zvládnout. Navíc jsem musel předělat prvních asi 150 faktur, které jsem vystavil, protože jsem je dělal špatně. Strávil jsem na tom celý týden. Než se do toho člověk dostane, tak to je bolestivé.
Jak jste se dostal k iDokladu?
Asi rok jsem účetnictví řešil přes jiné nástroje. Jenže jsem stále dokola narážel na problém, že faktury nevystavuji jen z jednoho zařízení. Někdy potřebuji fakturu vystavit z mobilu, někdy z počítače v kanceláři, jindy u sebe mám jen tablet nebo notebook. iDoklad tohle řeší, jakmile se přihlásím, jsem ve svých fakturách. Kdekoliv.
Které funkce iDokladu vám nejvíce usnadňují práci?
Moc funkcí nepoužívám, ale velké usnadnění práce je pro mě rychlé vystavování dobropisů. Možná to vypadá jako maličkost, ale já si živě vzpomínám, jak mi dříve trvalo skoro hodinu dobropis připravit. Hledání šablony, vypisování a kontrola. A v iDokladu? Třicet vteřin a posílám.
Jak jste zvládl EET?
Během pěti minut jsem nainstaloval certifikát a žádné další trápení jsem s tím už neměl. Teď když zákazník přijde, vystavím doklad, vytisknu účtenku, případně mu vše pošlu na e-mail a je vyřešeno. Náklady pro mě byly díky tomu téměř nulové.
A už jen poslední otázka. Co vám udělá během pracovního dne největší radost?
Když si zákazník přijde pro košili, oblékne si ji, podívá se do zrcadla a… Usměje se. Je super pocit, že kolem celého procesu je pozitivní nálada, protože dokážu dobře poradit a nikoho nemusím do ničeho nutit. A také se vždy těším na oběd. Hned vedle showroomu je maličká thajská restaurace a když se mi podaří zajít si tam, je celý zbytek dne ještě hezčí.